Schopnost naučit se jazyk, a to jak mateřský, tak i cizí, mají všechny děti. Není to otázka talentu. Způsob, jak se malé děti učí cizí jazyk, je velmi podobný tomu, jak se učí jazyk mateřský. Výsledek výuky záleží na podmínkách, v nichž se dítě učí.

Podmínky

Zkušenosti mnohých rodin, které se přestěhovaly do zahraničí, potvrzují, že „většina normálních dětí ve věku do deseti let začíná běžně komunikovat již po 4-6 měsících života v anglicky mluvící zemi. A to bez jakékoli formální výuky jazyka.“ (Vale, Feunteun,1995) Jak je to možné? Podívejme se nejprve na to, jak asi dítě v cizojazyčném prostředí žije a v jakých podmínkách se jazyk učí. Kromě času stráveného doma s rodiči a sourozenci se dítě pohybuje ve škole, na dětském hřišti, hraje si s kamarády od sousedů, pohybuje se i na ulicích a v obchodech, dívá se na televizi.

Při těchto příležitostech je obklopeno cizím jazykem, pozoruje a poslouchá ostatní, hraje si s dětmi a sdílí s nimi činnosti ve škole, napodobuje kamarády, učitele nebo televizní postavy. K osvojení si cizího jazyka nepotřebuje zvláštní hodiny. Učí se jazyk v každodenním životě, stejně jako mateřský jazyk. Pro pochopení toho, co mu pomáhá, je třeba si uvědomit několik věcí.

  • Velkou část dne je vystaveno cizímu jazyku a vstřebává jej. Poslouchá stejné výrazy v konkrétních opakujících se situacích a ve   stejném   prostředí. Např. Come here, please. Draw / Colour. Well done.
  • Opakuje činnosti a vnímá a postupně si osvojuje s nimi související výrazy.
  • Pokud chce něco sdělit, má možnost vyjádřit se gestem, ukázáním na předmět, intonací, činností a postupně zařazuje i odposlouchané výrazy.
  • Jazyk dítě používá jako nástroj ke komunikaci v situacích, které jsou pro něj důležité a zajímavé. Např. má hlad nebo si chce vzít hračku, která se mu líbí.

V takovémto prostředí se děti učí velmi rychle, a to nejen proto, že se učí mnoho hodin denně, učí se to, co potřebují, a učí se tak přirozeně, ale také proto, že jsou vybaveny řadou schopností a instinktů, které jim umožňují osvojit si jakýkoli jazyk rychle, jsou-li mu často vystaveny a mají-li dostatek příležitostí jich využít.

  • Děti rozumějí promluvě, aniž by rozuměly jednotlivým slovům. Vnímají gesta, mimiku, intonaci a situaci, v níž se mluví. Je pro ně přirozené, že nerozumějí všem slovům, která slyší, stejně jako v mateřštině.
  • Děti mají schopnost komunikovat i s omezenými jazykovými prostředky a zacházejí s nimi velmi tvořivě. Ani v mateřském jazyce neznají všechna slova, která potřebují, a tak si pomohou tím, co už umějí. Každý, kdo má děti nebo s nimi často pracuje, by mohl uvést nesčetné příklady dětských výrazů, jako jsou taškárna (obchod, kde se prodávají tašky), nebo výraz lechtavé maso (tučný kousek masa), chlupatá omáčka (koprová).
  • Děti mají schopnost učit se nepřímo. Jsou zcela zabrané do hry, ale při tom vnímají jazyk kolem sebe. Kolikrát jste už zaslechli děti, jak při vhodné příležitosti použijí stejná slova a stejnou intonaci, které používáte vy v rozhovoru s někým jiným. Např. „Kájo, pojď k večeři! Teď nemůžu, mám práci.“, odpoví Kája a hraje si s autodráhou.
  • Děti si rády hrají a baví se. Ve hře si zkoušejí různé životní role a zažívají různé životní situace. Hrou se učí pravidlům, postojům, hodnotám, činnostem a také jazyku. Při hře využívají nejen odpozorovaná gesta, činnosti, intonaci, ale také odposlouchaný jazyk.
  • Děti mají přirozenou potřebu mluvit a komunikovat. Ptají se na všechno možné a přitom jim vůbec nevadí, že neznají přesné výrazy, že dělají chyby, a to jak ve výslovnosti, tak ve volbě slov i v mluvnici, použijí to, co znají, ke sdělení toho, co potřebují.  Stejně jako zacházejí s češtinou, budou zacházet i s angličtinou.

Z toho všeho je potřeba vycházet při výuce cizího jazyka: simulovat prostředí a situce, ve kterých  se jazyk učí nejlépe a přirozeně:

  • vystavovat dítě cizímu jazyku co nejčastěji, a to nejlépe s rodilým mluvčím
  • hojně používat gesta a mimiku, co nejčastěji spojovat slovo s pohybem
  • často do výuky zařazovat písničky, divadlo a hry, při kterých se děti snadno zbaví strachu z chyb a zbytečných obav z nezvládnutí cizího jazyka. Všechny tyto aktivity podporují neverbální i verbální komunikaci. Jazyk je zde prostředkem, nikoli cílem. Čím více činností se s dětmi provádí v angličtině, tím více mají příležitostí k osvojení si jazyka. Děti jazyk potřebují ke komunikaci.
  • součástí  učebnic bývají příběhy, které děti milují. Příběhy vytvářejí situace, v nichž se děti s jazykem snadno seznamují a také si jej osvojují.
  • všechny činnosti a výrazy s nimi související často opakovat

Realistická očekávání

Výbavu k tomu naučit se jazyk má většina dětí. To, co se liší a co tedy zásadně ovlivňuje to, kolik si toho dítě osvojí, je prostředí a způsob výuky. Na rozdíl od situace, kdy dítě žije v prostředí, kde se kromě domova hovoří pouze anglicky, děti ve škole nejsou po celý den obklopeny angličtinou. Jejich společným nástrojem ke komunikaci s kamarády je čeština, většina jejich činností je doprovázena českými výrazy a frázemi. Mateřský jazyk většinou využívají i ke komunikaci s učitelkou angličtiny, pokud to není rodilá mluvčí a děti nejsou nuceny domlouvat se anglicky.

Při formulaci svých očekávání je proto třeba brát v úvahu konkrétní podmínky, ve kterých se děti učí:

  • frekvenci výuky
  • cíle výuky a její zaměření
  • způsob výuky a její zaměření
  • výukové materiály a jejich zaměření

Budete-li dobře znát podmínky, bude pro vás snazší stanovit si realistické cíle a očekávání výsledků výuky. Počítejte také s tím, že podobně jako v mateřštině rozdíly mezi tím, co děti umějí říci, a tím, čemu rozumějí, jsou obrovské. Vaše očekávání by vedle jazykových dovedností také mělo zahrnovat chuť dítěte učit se nový jazyk. Při výuce angličtiny ve škole se dítě vydává na dlouhou cestu za jazykem a na ní bude potřebovat především tu chuť a často i odvahu. Je proto nezbytné naučit jej také:

  • nebát se jazyka a situací, v nichž nerozumí,
  • nebát se použít omezené jazykové prostředky ke komunikaci,
  • chtít si s jazykem hrát a bavit se při tom.

Pamatujte, že vybudování dobrého vztahu k cizímu jazyku je v této fázi výuky mnohem důležitější než počet slovíček, frází a básniček, které se dítě naučí a zapamatuje.

Jaké budou výsledky výuky?

Odpověď není jednoduchá a jednoznačná. Výčet věcí, které mohou výsledek ovlivnit je velmi dlouhý. Na základě toho, co bylo řečeno o cílech, obsahu a způsobu výuky se pokusíme rozdělit možné výsledky výuky do tří oblastí – porozumění, mluvení a ostatní získané dovednosti.

Čemu budou rozumět?

To, čemu budou děti rozumět, záleží na tom, čemu budou vystaveny. Oblast porozumění je možné rozdělit do dvou větších skupin. Zaprvé jsou to výrazy a věty často opakované učitelem ve známém prostředí a kontextu.
Do druhé skupiny pak patří výrazy a fráze z okruhu témat probíraných ve škole, které si děti mohou spojit s obrázkem, předmětem, činností, rytmem, melodií nebo zážitkem.

Co budou umět říct?

Výčet toho, co budou schopny samostatně říci, je mnohem kratší. Stejně tak jako v případě porozumění jsou to ale především odposlouchané výrazy používané učitelem při výuce.
Dále pak jsou to výrazy a fráze z okruhu témat probíraných v rámci výuky, které mají dostatečně odposlouchané, zažité a které potřebují jako prostředek ke komunikaci, ke hře,  k jiné oblíbené činnosti.

Naučí se ještě něco jiného?

Při učení se jazyku mohou děti získat mnoho. Jsou to především nové zkušenosti a postoje důležité pro další studium jazyka. Učí se nebát se v situacích, kdy moc nerozumí, nebát se vyjadřovat velmi omezenými jazykovými prostředky, ale také prostředky jinými – neverbálními. Učí se přijímat to, že je možné mluvit jinak, než jak mluví máma s tátou, že ne všechny děti chodí na Velikonoce na koledu, ale že mohou třeba hledat malovaná vajíčka na zahradě. A v neposlední řadě zažívají to, že učit se něco nového může být docela zábavné.

Co se odehrává ve škole je pro efektivitu výuky určující, ale není možné vynechat ani postoje rodičů nebo sourozenců a případné další aktivity s angličtinou doma, a to ze dvou důvodů. Zaprvé pro dítě je uznání a zájem rodičů jedním z největších motivů k jakékoli činnosti a zadruhé navýšení počtu příležitostí, kdy dítě přijde jakýmkoli způsobem do styku s cizím jazykem, zvyšuje efektivitu osvojování si jazyka.

Aktivity s rodiči

Nejprve je třeba si uvědomit, co je pro dítě nejdůležitější. Je to vaše podpora a povzbuzení, a to i tehdy, když máte pocit, že mu to moc nejde. Vyzbrojte se trpělivostí. Než dítě začne aktivně používat, co se naučilo, může trvat dost dlouho. Dále je tu celá řada činností, které můžete jako rodiče s dětmi dělat doma .

Nejříve je třeba uvědomit si  dvě věci. Zaprvé, že děti potřebují váš zájem, a zadruhé, že se jazyk učí při konkrétních činnostech, ne v jazykových cvičeních. Najděte si proto čas a ptejte se dětí:

  • Co děti kreslily, vybarvovaly, stříhaly. Děti mohou aktivitu doma zopakovat a časem se jistě dočkáte i jednotlivých slov, která se ve škole používala. Ve spojení s činností si na ně děti snadno vzpomenou.
  • Jaký příběh  slyšely nebo hrály, co si pamatují, co se jim líbilo a co ne. A mohou to udělat česky. To, že si zapamatují něco z obsahu, znamená, že rozuměly. Porozumění je polovina komunikace.
  • Jakou písničku zpívaly, jakou říkanku říkaly a co při tom dělaly. Máte-li nahrávku k učebnici, můžete si písničku zazpívat společně a vaše dítě vás naučí, co se při tom dělá.
  • Naopak, neptejte se jich Co bylo ve škole? Dočkáte se odpovědi že Nic, Nevím apod. Dávejte jim konkrétní otázky.

Doplňkové materiály
Kromě opakování činností ze školy můžete také obstarat další materiály a pomůcky, při nichž si vaše dítě bude s angličtinou hrát trochu jinak než ve škole. Zdrojů pomůcek a materiálů je nepřeberné množství, a tak můžete:

Několik rad na závěr

  • Dopřejte dětem čas.Rozumějí daleko více, než jsou schopny říci, a posloucháním se učí. Některým dětem může trvat velmi dlouho, než začnou mluvit.
  • Projevujte soustavný zájem o to, co se v hodinách angličtiny dělo, a pochvalte je za jakýkoli pokus angličtinu použít. Váš zájem a pochvala jsou obrovskou motivací.
  • Nenuťte děti, aby s vámi mluvily anglicky. Není to pro ně přirozené, vy jste přeci ti, se kterými se mluví česky. Angličtina sepoužívá ke komunikaci s paní učitelkou nebo panem učitelem anebo třeba s maňáskem ve škole. Pokud angličtinu ovládáte, mluvte na ně při hře nebo různých opakovaných činnostech. Děti to časem přijmou a dočkáte se i reakce v angličtině.
  • Přijměte a hlavně oceňte jakýkoli pokus dítěte jazyk použít.Chybovat v něčem, co se teprve učíme, je přirozené. Chyba není problém, naopak, je to známka toho, že se dítě učí. Pochvalte i za ne příliš vydařený pokus jazyk použít.
  • Neptejte se dětí, jak se řekne anglicky „mám velkého hnědého medvěda a červené autíčko“. Překlad je jazykový úkol a ten většinou nedokáží splnit. Jazyk potřebují a používají ho ke komunikaci.

Všichni pak dopřejte dětem radost ze všeho, co dělají. Zapomenutá slovíčka se snadno doučí, až je budou potřebovat, ale ztracená chuť učit se něco nového se bude vracet jen těžko a pomalu.